V průběhu výstavby průmyslové zóny byly odkryty archeologicky významné objekty a další nálezy. Díky kvalifikovanému přístupu dodavatele stavby nebylo naleziště zničeno a bylo možné provést jeho odborný archeologický průzkum.

Předběžná informace o výsledcích záchranného archeologického výzkumu v Brankovicích roku 2004

Na přelomu srpna a září roku 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v katastru obce Brankovice, na staveništi průmyslové zóny a rozšíření hlavní silnice. Při provádění stavbebních prací byly odhaleny pozůstatky pravěkého osídlení, které byly dokumentovány pracovníky Ústavu archeologické památkové péče Brno s těmito předběžnými závěry:

Výhodná poloha na mírném návrší nad vodním tokem západně od obce byla v pravěku opakovaně vyhledávána pro zakládání osad. Nejstarší pozůstatky představují dvě zahloubené jámy z mladší doby kamenné (asi 6 tisíc let př. n. l.), nepochybně součást většího sídliště situovaného mimo prostor stavby.

Dokumentovaná část obdélné zahloubené chaty z doby laténské (4. – 1. stol. př. n. l.) pak dokládá, že místo dále využili historičtí Keltové. Nechybí doklady osídlení germánského z období stěhování národů (4. – 5. stol. n. l.), opět v podobně zčásti do země zahloubené chaty. I když nebyla tato stavba zachycena celá, můžeme mluvit o poměrně rozsáhlé dřevěné konstrukci s obdélným půdorysem o rozměrech minimálně 5×4 m, v jejíž vodorovné podlaze se dochovaly četné drobné jamky nejspíše po původním vnitřním vybavení.

Nejvýraznější jsou pozůstatky vesnice starých Slovanů, zařaditelné předběžně do velkomoravského období (9. – 10. stol. n. l.). Vedle zahloubené chaty čtvercového půdorysu byly součástí osady i hluboké jámy hruškovitého průřezu, užívané jako sila pro uskladnění úrody.

Do jedné z nich bylo po zániku její funkce vhozeno kompletní menší domácí zvíře, nalezena zde pak byla i kostra želvy s dobře dochovaným krunýřem. Z větších nepravidelných jam bylo získáno množství železných strusek dokládající, že zde muselo probíhat řemeslné zpracování tohoto kovu.

Nejzajímavějším a zároveň krajně neobvyklým nálezem jsou pozůstatky čtyř lidských jedinců, uložené do zpola zaniklé jámy po již zmíněné chatě. Mrtví byli uloženi pietně, v natažené poloze na zádech, s orientací přibližně ve směru východ – západ. To odpovídá dobovému pohřebnímu ritu, současná pohřebiště však byla situována mimo obydlené osady a zesnulí zde byli ukládáni samostatně v obdélných hrobech, běžně se součástmi kroje, šperky či zbraněmi. Za pohřbem čtyř lidí přímo v osadě musíme hledat nejspíše nějakou náhlou, závažnou událost, která zabránila normálnímu pohřbu – ať už jde např. o epidemii či válečnou příhodu.

Tato interpretace se ostatně jeví jako nejpravděpodobnější, neboť jeden z mrtvých měl pánevní kost prostřelenu železným hrotem šípu. Zjištění případných dalších stop zranění na kostech, stejně jako bližší určení pohlaví a věku zemřelých nebo možných příbuzenských vztahů bude možné po provedení odborného antropologického posudku.

Záchranným výzkumem se podařilo v Brankovicích zachytit část lokality s bohatou historií pravěkého a protohistorického osídlení, která byla dosud zcela neznámá.

Archeologický výzkum vedl mgr. David Parma s kolektivem.