Duchovní život brankovické farnosti má dlouhou tradici a vždy, i v dobách, které víře nepřály, byl bohatý. Přestože nejstarší období žádná kronika nezachycuje ani ve formě "vzpomínek na události" v Brankovicích (farní kronika ne v česky psaných zápisech), postavení katolické církve v Brankovicích se jistě nelišilo od společenské normy.

To potvrzuje i zápis v první obecní kronice o rozšíření bratrského učení v 15.století. Následující texty jsou převzaty z obecních kronik a farní kroniky.

Posloupnost duchovních správců brankovické farnosti ve 20.století:

František Herodek (od roku 1911), František Tvarůžek (od roku 1911), Josef Skoták (1920), Alois Štourač (1922), Antonín Zeman (1964), Stanislav Ledabyl (1967), Bedřich Krump (1973), Zdeněk Prokeš (1986), Petr Nešpor(1993), Pavel Opatřil (1997), Vít Hába (1999).

Kolem r.1427 počalo se v okolí Brankovic ujímati učení Wiklefovo. K tomuto učení Wiklefovu přidal se i hvězdický farář Jiljí a počal k tomuto učení Wiklefovu a Husovu sváděti i brankovického faráře jakuuuuuba, ale nesvedl ho. Když pak i zmíněný Tas z Ojnic přistoupl k bratrskému vyznání, tu i v Brankovicích rozmohli se "Čeští bratři" tak hojně po r. 1530, že jim pán Václav Černohorský z Boskovic, horlivý šiřitel tohoto učení, dovolil roku 1552 postaviti modlitebnu. Také v Nemoticích, Snovídkách a Mouchnicích přidala se větší část farníků ku straně podobojí čili husitské a přisvojili si nemotický kostel. Když paní kateřina z Boskovic přestoupila opět ke katolictví a v Brankovicích byl opět po 80 letech ustanoven katolický farář, tu zbylí farníci v Nemoticích, Mouchnicích a ve Snovídkách přifařeni byli do Brankovic. Však dlouho ještě panovaly rozbroje náboženské.

Kostel svatého Mikuláše v nynější podobě postaven byl r. 1714 a ohrazen zdí hřbitovní farářem Valentinem Sobotou, po většině z jeho vlastního jmění. Pravdě podobno, že stojí na místě starého, který bezpochyby vyhořel zároveň s farou, o které se ví, že 20.listopadu 1690 lehla popelem a opět zároveň s kostelem hlavně nákladem Sobotovým postavena byla. Chrám má hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše a 3 oltáře poboční, z nihž 2 sv. Josefa a sv. Jeronýma pocházejí z bývalého kláštera Kartouzského v Olomouci, třetí sv. Kříže u Uh. Hradiště. Pod kostelem je hrobka. Varhany z r. 1842 za 510 zl.

(1938) Oprava a svěcení sochy matky Boží bolestné. Na místě zvaném u "Svaté" byla památná starobylá socha Matky Boží bolestné ve stavu úplně chatrném. Tu místní farář vybídl farníky pro sbírku na opravu této sochy a kapličky, ve které je socha umístěna. Oprava kapličky a sochy stála 1.167 K. Na dobrovolných darech se sešlo 713 K, v místní záložně na ten účel uloženo 220 K, zbytek i hudbu zaplatil místní farář. Opravu provedl sochař Staněk z Vicemilic, který sochu velmi vkusně opravil, takže pohled na bolestnou tvář matky Boží až k slzám dojímá. Socha byla dne 12.6.1938 posvědcena v chrámu Páně a odtud nesena družičkami za doprovodu hudby a písně "Tisíckrát pozdravujeme tebe" ke "Svaté", kde měl slavnostní kázání dsp. prof. Neužil z Bučovic za velkého účastenství lidu z celého okolí. Slavnosti se také zůčastnili dsp. farář z Chvalkovic a z Nemotic. Slavnost se ukončila litanií loret. a chvalozpěvem Bože, chválíme Tebe.

(1947) Dne 21.října 1947 bylo zde sv. biřmování, které bylo původně stanoveno na začátek září, ale pro dětskou mišní obrnu bylo odloženo o měsíc později. také všechny školy v okrese byly na měsíc uzavřeny. Školní rok začal až 1.října 1947. Biřmovanců z Brankovic bylo 161; kromě toho byli zde biřmovanci z Dobročkovic a z Nemotic. Svátost biřmování udělil ujd. p. biskup Dr. Karel Skupý, který při obědě pronesl přípitek k 70. narozeninám a 25letému působení ve farnosti a 45. výročí kněžství místního faráře. Zástupci všech politických stran a škol zúčastnili se přivítání i slavnostního obědu při velmi srdečné a přátelské náladě všech přítomých.

(1948) Svatá misie, které zde konali od 22. do 29. února dstp. kapucíni z Brna P. Eduard Dospiva a P. Emil Boreček, se celkem vydařily. U sv. zpovědi bylo 745 věřících a u sv. přijímání 776. Návštěva farníků při kázání ráno i večer, jakož i při stavovských cvičeních odpoledne byla na dnešní vzrušenou dobu velmi pěkná. Důstp. misionáři se těšili u farníků veliké oblibě.

(1949-52) Dne 20. ledna 1950 byl proveden soupis matrik jakož i všech památností kostela a fary. Od roku 1950 pořízeny byly nové církevní matriky. Od roku 1950 byly státem nařízeny civilní oddavky. Dne 9.ledna 1952 byly státem převzaty všechny matriky od r. 1648 - 1950.

Ustanovením JZD zabrány i pozemky, které dosud farář obdělával, a dán mu záhumenek na cizím pozemku za kostelem ve výměře 42 a. Hospodářské farní budovy zabralo nejprve bez dovolení a bezplatně strojní družstvo v r. 1952. Hospodářské družstvo stodolu, ze které platí 220 Kč měsíčně, ostatní hospodářské budovy užívá bezplatně JZD. Vrata jsou rozbitá a vyvrácená a nikdo se o opravy nechce starat.

(1952) Okresní národní výbor, zemědělský referát v Bučovicích po dohodě s církevním referátem ONV ve smyslu vyhlášky čís. jedn.1.120/52-C-X/7 ze dne 7.1.1952, písmena c, odst. 2/g, o zostřených veterinárně-ochraných opatření proti slintavce ukládá Vám, abyste ihned po obdržení tohoto přípisu s okamžitou platností učinili taková opatření, aby byla zamezena pro věřící návštěva kostela bohoslužeb ve farním kostele a to až do odvolání.

Toto nařízení se vztahuje i na bohoslužebné úkony, jako je svatba, pohřeb a podobně. (Při svatbě je povolena návštěva kostela jen snoubencům a svědkům, při pohřbu nejbližšímu příbuzenstvu.)

Upozorňuji Vás, že nedodržení tohoto opatření má za následek trestní sankce podle platných předpisů a je hrubým porušením státní disciplyny (!) a narušení pětiletého plánu v zemědělské výrobě.

(1950-52) Od 16.11.-21.12.1952 měl být kostel za příčinou slintavky dobytka uzavřen a věřícím měla být správou kostela návštěva bohoslužeb zamezena. Jelikož se zákaz zprvu vztahoval jen na kostel, a ne na jiné veřejné místnosti jako kino, hostince aj., věřící, ač jim byl rozhlasem od faráře zákaz návštěvy kostela oznámen, přišli v hojném počtu na služby Boží. Za to měl být farář potrestán. Faráři v Milonicích a Hvězdlicích, že neuposlechli nařízení a nezamezili věřícím návštěv služeb Božích, byli potrestáni vězením každý 10 dní na Cejlu v Brně. Místnímu faráři byl trest prominut s odůvodněním, že potrestání nevyžadují zájmy pracujícího lidu.

(1971) Náboženský život farní obce je stále velmi ubohý. Nepochopitelná vlažnost, povrchnost, mrazivá lhostejnost a naprostý nezájem o dům Boží, o duchovní život, přesto že jsou voláni velmi často cizí kněží (půst, obnova, tridua, výpomoc ve zpovědi atd.). Za celý rok 1971 bylo u svátosti od 15 let do 100letých jen 23 mužů a 68 žen!! Příčiny nutno hledat v minulých generacích, snad víc než 60 až 100 let v minulosti. Ta hlavní příčina je dosud neznámá. Co se asi stalo...? - Velice ztížená je výuka náboženství ve škole. Ani rodiče nejsou nápomocni. Naopak! Dávají velmi špatný příklad dětem. - Plno ohledů, obav, zastrašování, diskriminace spolu s naprostými neznalostmi základů naší víry, zmenšují malé stádce křes»anské obce. Kněz a lid Boží jsou propastně odděleni, kontakt téměř žádný. Kněz nemá zázemí, nemá oporu v nikom. Připomínka služebníků neužitečných nutí více spoléhat na milost Ducha sv. a pomoc Panny Marie.

(1998) Dnešní život brankovické farnosti. Tvoříme nevelké společenství, ale troufám si říci, že je to společenství plné víry, které určitě také má svoje rezervy. Farní rada se stává společenstvím služby bratřím a sestrám, žijícím okolo nás, kde se hledají konkrétní služby, do kterých nás Bůh zve.

Pravidelné bohoslužby v neděli slaví na 60 farníků. Věříme, že i oprava kostela se pro naši farnost stala dalším krokem, který oživí naše společenství, že je určitým probuzením života podle Evangelia v celé naší obci. Brankovice, v předvečer slavnosti Nanebevzetí Pany marie 14. srpna 1998.