Městys Brankovice se rozkládá podél obou stran říčky Litavy, 11 km od Bučovic, v nadmořské výšce 260 metrů.                                                          

Nejvyšším rozhodnutím J.V., ze dne 2. února 1899, byly Brankovice povýšeny na městys a toto označení bylo obci uděleno zpět Parlamentem České republiky s účinností od 10. října 2006. 

V červnu 1998 udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky obci  znak a prapor. Autorem návrhů obecních symbolů je heraldik Miroslav Pavlů. Městys je spravován zastupitelstvem městyse ( 15 členů). Dalšími orgány jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse. Městys je zřizovatelem školy, která má od roku 1993 právní subjektivitu.  Počátky školství v Brankovicích jsou  popsány ve školní kronice již z roku 1889.

V prosinci 1991 vrátily obci Jihomoravské státní lesy v Bučovicích  lesy Žaroušky a Chroustová v celkové výměře 185 ha. Od roku 1993 má městys veřejný vodovod a od roku 1994 je  plynofikován.

V městysi působí také knihovna s veřejným internetem, umístěná v budově úřadu.

Pravěkou minulost  Brankovic dosvědčují archeologické nálezy, které byly v nedávné minulosti učiněny v katastru městyse. První zmínka je již z dubna 1936. Nově bylo zjištěno osídlení i z pozdní doby kamenné a doby bronzové, dosud na tomto místě neznámé.

Název Brankovice vznikl z osobního jména Branek. Mezi významné majitele obce patřili Anka, Vilém a Bohuněk z Brankovic, kteří  byli v roce 1348 zaznamenáni  v zemských deskách, v souvislosti  se změnami šlechtického pozemkového vlastnictví v Brankovicích. Jedná se o první písemnou zmínku o vsi. K dalším významným osobnostem patří  Tas  z Ojnic, který daroval Brankovicím lesy Chroustová a Vysoká ( zda se tak stalo roku 1512, jak je uvedeno v opise darovací listiny z roku 1178, nelze bezpečně prokázat). Spojil tak Brankovice s panstvím bučovickým.  Přibližně v této době vznikla  nová část obce Tasov, nazvaná podle svého šlechtického zakladatele, Tasovy dcery Anny, provdané za Václava z Boskovic. V roce 1533 se stala paní bučovického panství. Velké společenské změny nastaly po roce 1848. Na jejích panstvích  byla zrušena robota a vrchnostenská správa šlechty. Rychtáře nahradil starosta. V letech 1949 – 59 byly Brankovice součástí bučovického okresu, který byl v roce 1960 připojen k vyškovskému.

Na památku příhody zaznamenané v kronice, která se stala na podzim 1805, kdy se schylovalo k bitvě mezi Napoleonem a spojeneckými vojsky rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra, se občanům Brankovic  říkalo v okolí Bučovic „brankovští Rusové". Z tohoto roku je pověst o knížeti  Děvuchovském, ruském důstojníkovi, který přijel s dvaceti muži do Brankovic. Mezi zvědavci se mu zalíbila Růženka, mladá  dcera sedláka Hladkého. Kníže povečeřel v hostinci a nocleh měl připraven u sedláka Hladkého. Požadoval, aby mu Růženka byla po vůli, jinak chtěl zapálit chalupu. Mezi  knížetem a hospodářem došlo k potyčce, při které  byl kníže zastřelen. Strhla se bitka mezi vojáky a sedláky. Když vojáci viděli přesilu sedláků, zapálili sedlákovu chalupu a dali se na útěk k Bučovicím. Ze strachu před pomstou Rusů utekli všichni obyvatelé do lesů. Poražení Rusové v bitvě u Slavkova však na Brankovice zapomněli.

Z doby okupace patří mezi významné  osobnosti obce Ladislav Kadlec a Josef Jedlička, kteří odešli za hranice  a po dlouhých útrapách byli zařazeni do čs. bombardovací perutě RAF. Ladislav Kadlec padl  nad kanálem La Manche. Josef Jedlička se vrátil šťastně do vlasti a u příležitosti osmdesátých narozenin  mu bylo v roce 1999 uděleno čestné občanství obce Brankovice (+ 2002).

Dnem 1. ledna 1950 převzaly Brankovice matriční agendu od farních  úřadů MNV. Do brankovského matričního obvodu patří obce Malínky, Kožušice, Dobročkovice, Nemochovice a Chvalkovice u Bučovic.

Mezi dominantní stavby patří kostel svatého Mikuláše (v nynější podobě byl postaven v roce 1714), dále základní škola a mateřská škola s tělocvičnou a krytým plaveckým bazénem (základní kámen byl položen 8. června 1947, architekt Bohuslav Fuchs). V současné době školu navštěvují žáci z 12 spádových obcí.

Na okraji městyse byla zbudována vodní nádrž Hlavatka, v roce 2006 byl otevřen sportovní areál a v roce 2008 byla znovuzrozena studánka „Svatá".

Dobrovolné spolky:

Sbor dobrovolných hasičů Brankovice (v roce 2015 slavil 120. výročí založení a patří k nejstarším společenským organizacím)

Myslivecké sdružení Litava (vzniklo v roce 1980)

Sokol Brankovice (založen 1909)

Občanské sdružení Branek

Obecní hody – od roku 2001 se každou třetí sobotu v měsíci srpnu konají Obecní hody. Tehdejší starosta obce Josef Hlaváč inicioval vedle tradice hodů rovněž vznik  brankovického kroje a dechové písničky. Na návrhu kroje, za odborné konzultace katedry etnografie Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně, začala pracovat PhDr. Ludmila Tarcalová, pracovnice Slováckého muzea v Uherském Hradišti, počátkem roku 2001 ve spolupráci s obcí. V průběhu práce byla zjištěna skutečnost, že se v Brankovicích nepoužívalo krojované oblečení. Proto byl vytvořen návrh nového kroje.  Při tvorbě návrhu bylo vzato do úvahy, že kroj má odrážet charakter  území (chudší kraj ). Proto byla  zvolena varianta prostého oblečení bez výraznějšího zdobení, avšak barevně i provedením pestře vedených linií.
Vytvořením textu k dechové písničce byl požádán  Vladimír Salčák. Za hudebního doprovodu Zdeňka Gurského vznikla „ Polka z Brankovic " ( úvodní sloka skladby „Teče voda, teče ze Chřibú, potúček zkalený,...).
Tradice  hodů se ujala a dnes chodí v hodovém průvodu  až 80 krojovaných.  Díky hodové chase, společenským organizacím i vedení úřadu městyse, kteří se podílí na přípravách  i dobrém průběhu hodů, se hody v Brankovicích těší velkému zájmu domácích i přespolních.