Ředitelé na této škole byli od roku 1921 až po rok 1949: Pan Leopold Kratochvíl, pan Ludvík Nop, pan Antonín Tobek.

Za okupace byli vězněni učiteli pan František Závodný, pan Vítězslav Bílek a pan Bedřich Vrána. František Závodný byl umučen v Osvětimi a Vítězslav Bílek byl popraven ve Vratislavi.

Dne 8. června v roce 1947 byl slavnostně položen základní kámen k výstavbě nové školy a mateřské školky. Tato škola byla otevřena v roce 1950. Stavbu podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse vedl inženýr Stanislav Neděla z Brna. Výuka v nové budově začala na podzim 1950.

V roce 1961 byly postaveny školní dílny, stále chyběla tělocvična. V září 1970 se konal v rámci 25. Výročí osvobození vlasti sjezd rodáků a přátel školy, připomněl i padesát let měšťanské školy a 20 let nové školní budovy. Škola přispěla svým dílem k organizaci a zdárnému průběhu všech sjezdových dnů. Dne 6. dubna 1975 byla otevřena nová tělocvična a v roce 1980 začala přístavba čtyř nových učeben.

Od září 1977 byly zrušeny malé školy v Nemochovicích, Dobročkovicích a Kožušicích, žáci z těchto obcí začali chodit do Brankovic od 1.ročníku.

V lednu 1983 byla otevřena přístavba, poté byla rozšířena jídelna a vybudována nová ředitelna a kancelář. Na podzim 1989 byla dokončena úprava prostranství před školou – terasu s kašnou navrhl Ing. Arch. Jan Láska, bronzová plastika Chlapec s volavkou je dílem akademické sochařky Evy Brožové.

V říjnu 1989 byl zahájen provoz plavecké učebny. Školu čekaly rozsáhlé opravy, jako první od června 1990  generální oprava kotelny a rozvodu ústředního topení.

Od ledna 1993 získala škola právní subjektivitu, stala se příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je obec Brankovice. Ta také přispívá na provoz a údržbu, zatím co peníze na platy zaměstnanců a učební pomůcky přiděluje školský úřad.

Během deseti let se uskutečnila řada velkých oprav – po kotelně a ústředním topení, následovaly rozvody vody a odpadů a zřízení pitného režimu – ukončeno v roce 1991, generální oprava elektroinstalace, rekonstrukce učebny fyziky a chemie a zřízení videoučebny a počítačové učebny v roce 1992.

V roce 1996 – oprava elektroinstalace a stropu a výměně oken v plavecké učebně, sedlové střechy a obložení vnějších stěn plavecké učebny a tělocvičny, plynofikace.

Na podzim roku 1999 byla vytvořena nová učebna z části jídelny, vybudována točna pro autobusy na prostranství před školou a výměna oken na celé přístavbě a přední části hlavní budovy.

Během letních prázdnin 2015 proběhlo zateplení budovy, budova získala novou fasádu, která je navíc ozdobena funkčními slunečním hodinami nad vchodem do budovy.

Z dávné minulosti brankovských škol

První zmínka o vyučování v Brankovicích je z roku 1672, kdy nejmenovaný kantor vyučoval soukromě několik  hochů. To ještě nebylo žádné školy. Ani rektor Šimon Weselý, jehož jméno nacházíme v matrice roku 1689, neměl samostatnou školní budovu, ale vyučoval snad v soukromých domech. Po prohraných válkách přišli mocnářové rakouští na to, že vzdělaný a chytrý voják může dokázat mnohem víc než negramotný, že s nastupující industrializací se musí rozšířit duševní obzor pracujících dělníků, kteří za feudální roboty vystačili s pevnýma rukama a nemyslící hlavou. Věnovali proto více pozornosti základnímu vzdělání a podporovali je. Tak roku 1765 se v Brankovicích setkáváme už s veřejnou jednotřídní školou, zatím umístěnou v rolnickém obydlí a s učitelem Martinem Heinischem. Ten působil v obci 37 let a po něm nastoupil učitelskou službu jeho syn Jan.

Po napoleonských válkách byl dosazen z Bohuslavic, pravděpodobně za zemřelého Jana Heinische, rektor Jan Brychta, za něhož byla roku 1828 postavena na místě rolnického domu pod kostelem pěkná škola s jedním poschodím. Tehdejší patron obce, kníže Jan Josef z Lichtenštejnu, vyměřil učiteli nové školy roční důchod 500 zlatých, místo dříve poskytovaných naturálií 1 měřice pšenice, 2 měřic ječmene a 1 bečky piva. Jan Brychta učil v Brankovicích do roku 1842 a poté se stal rektorem jeho syn František Brychta, který roku 1879 založil školní kroniku. Roku 1860 navštěvovalo školu 152 žáků. I když se všechny děti nikdy najednou ve škole nesešly, přece jenom rektor potřeboval výpomoc, a tak se za jeho působení vystřídalo několik učitelských pomocníků.

Jak vypadlo učení ve staré škole? V malých místnostech s velkým počtem žáků, kteří byli pohromadě všichni jenom při výjimečných příležitostech. Většinou chyběli, protože museli doma přivydělávat, nebo nebylo čím se odít.

Kantor staré školy byl obyčejně vysloužilý voják, který jako učitel sám toho mnoho nevěděl, ale číst a počítat uměl. To bylo důležitější, umět psát byl už jakýsi přepych a vyšší stupeň vzdělání. Ještě v první polovině minulého století byly ve škole hrubé lavice bez kalamářů. Žáci si nosili lahvičky s inkoustem, lepenkovou nebo břidlicovou tabulku s abecedou, později teprve sešity. Psávalo se kamínkem a brkem, který školáci nosili z domu a ve škole je učitel přiřezával. Kaňky a mokré písmo se vysávaly posýpátkem, savých papírů nebylo. Na stole byla nezbytná rákoska nebo metla. Vpředu třídy, často i na podlaze seděli abecedáři, za nimi slabikanti, vzadu strašila oslovská lavice. Trestala se, a velmi přísně, všechna provinění, klečení na stupni nebo na polínku, výprask, postavení v koutě nebo za dveřmi nebylo vzácností. Nejvyšší autoritou byl farář a náboženské povinnosti byly přísně dodržovány.

Jak se skutečně vyučovalo za dávných časů v Brankovicích, není dochováno žádných zpráv, ale jisté je, že se nijak nelišilo od obecného stavu své doby. Za učitelování Brychtů však muselo být na vysoké úrovni, protože všichni tři synové Františka Brychty vystudovali, takže Vincenc se stal městským stavebním mistrem ve Vídni, Jan lékařem a Alois farářem ve Znojmě, kde strávil jeho otec poslední dny svého života. Před odchodem do výslužby stačil František Brychta ještě dokončit roku 1886 stavbu nové školní budovy jako čtyřtřídní obecné školy na místě původní, z prostředků obcí Brankovic a Malínek ve výši 24.000 zlatých. Stavbu projektoval brněnský architekt Antonín Tebich a stavbu provedl stavitel Kadlčík z Ivanovic, z cihel vyrobených v cihelně Křenově v Brankovicích, pod zatáčkou silnice k nádraží. Škola byla kolaudována 11. prosince a po dobu stavby měli žáci prázdniny.

Po Brychtovi převzal řízení školy nadučitel Jan Procházka, který dal podnět k rozmachu spolkového života v obci a prožil tu první světovou válku. Byl správcem hospodářského pokračovacího kurzu. Za jeho vedení učili na škole na Jaroslav Urbášek, později řídící učitel ve Vicemilicích, Vladimír Mazálek, úspěšný spisovatel knih pro mládež, Rudolf Šrot, dlouholetý jednatel učitelské jednoty Komenský na Slavkovsku a Bučovsku, Josef Jaroš a Rudolf Sedláček, oba výborní zpěváci ve sboru moravských učitelů, Václav Dias,k krutě postižený s celou rodinou za druhé světové války. Josef Jaroš brzy zanechal pěvecké dráhy a věnoval se celé myslivosti a včelaření. Rudolf Sedláček byl v trvalé paměti svých žáků jako zkušený režisér a dirigent mužského pěveckého sboru při TJ Sokol. Zemřel v roce 1937.

Ve válečných letech 1914 – 1918 se učitelé čestně vyrovnali s různými nepopulárními výnosy a ke všeobecné spokojenosti občanů se chovali velmi vlastenecky.

V roku 1920 byla výnosem zemské školní rady v Brně zřízena občanská trojtřídní škola zatím v budově této školy. K jejímu obvodu patřily střídavě Chvalkovice, Dobročkovice, Nemochovice, Nemotice, Nesovice, Malínky,  Snovídky, Kožušice, Kunkovice, Chvalnov, Zástřizly a Střílky. Tělocviku bylo vyučováno v sále obecního hostince.

Nedostatek učeben se řešil už koncem 30. let, ale v roce 1940 byly veškeré stavby a přestavby českých škol na území Protektorátu Čechy a Morava zastaveny. Proto až do roku 1950 naházela se měšťanská škola pod kostelem a obecná škola byla přemístěna do domu paní Puklové č. 73, na místě dnešní lékárny.